Ovládání systému odemykání smartphonu oční duhovkou se může mírně lišit v závislosti na výrobci jako příklad zde uvedu smartphone řady Galaxy Note s vysoce kontrastním fotoaparátem, který je citlivý na infračervené záření. Samotný infrazářič je pro nás neviditelný a záření směřuje na body na duhovce.

Zjednodušeně řečeno: kamera pořizuje několik velmi detailních snímků duhovky. Snímač dále zachycuje neviditelné infračervené spektrum světla což zvyšuje přesnost skenování. Systém smartphonu jednoduše převede obrázek na digitální kód a uloží ho. Při příštím pokusu o odemknutí smartphonu se postup opakuje.

Smartphony Samsung se se skenerem oční duhovky okamžitě dostaly na titulky mnoha specializovaných publikací o gadgetech. Téměř každý blogger si tuto technologii chtěl vyzkoušet. Díky tomuto povyku Samsung ani nemusel investovat miliardy dolarů do propagace technologie.

Oční duhovku, tedy viditelnou část oka lze ji přirovnat k otisku prstu a jsou stejně jedinečné. Najít osobu se stejným vzorem očních duhovek nebo stejným otiskem prstů je téměř nemožné. Obrázek se porovná s dříve uloženými daty a telefon se odemkne přibližně jako Face ID, tedy s jediným drobným detailem; sken pouze oční duhovky je v praxi složitější a zdlouhavější než sken obličeje.

Existuje mnoho technických omezení pro stabilní skenování oční duhovky. Například, je vyžadována určitá vzdálenost mezi očima a fotoaparátem smartphonu. Uživatel telefonu musel přístroj umístit v určité vzdálenosti což je strašně nepohodlné a pomalé. Pod jiným než přímým úhlem a v určité vzdálenosti to prostě nefungovalo.

O pár let později společnost Apple ukázala slavné Face ID, které odemklo váš smartphone téměř za všech podmínek a stalo se mnohem pohodlnějším. Musím ale uznat, že je dobře, že to Samsung zkusil.

NE!, tak jak to vidíte na obrázku to opravdu nevypadalo.

Displej smartphonu je vybaven speciální paralax mřížkou. Je umístěn tak, že levé oko vidí jednu řadu pixelů a pravé vidí tu druhou. Když displej zobrazuje stereo obsah, každé oko vidí trochu jiné obrázky. Náš mozek je navržen tak, že sjednocuje obraz dohromady, dva obrazy se spojí do jednoho a paralax efekt je dosažen. 3D efekt se  mimochodem používal i v některých konzolích. Zní to cool, že?

Smartphony s 3D obrazovkami jsou zřejmě minulostí. Technologie se ukázala jako syrová hrubá a díky přítomnosti paralax mřížky před displejem je jeho rozlišení ve 3D režimu poloviční, protože obrazovka zobrazuje dva obrázky najednou pro každé oko zvlášť, to znamená, že stereo obraz se zobrazoval jako nekvalitní a rozmazaný. Kromě toho se uživatel musel dívat na displej přímo, aby 3D efekt fungoval. Dokonce i při mírném náklonu obrazu se 3D efekt deformoval. Mnoho uživatelů si také stěžovalo, že jim prohlížení obsahu ve 3D režimu způsobuje bolest hlavy. Koneckonců, mozek sám „kreslí“ trojrozměrný obraz získaný ze dvou různých obrázků, což je zátěž pro oči.

Měření pulsu sensorem nebo kamerou chytrého telefonu za zbytečnou funkci považuji řadu let. Výrobci gadgetů neustále předstírají obavy o naše zdraví. Ve skutečnosti dobře vědí jakými podprahovými metodami na nás útočí; kdo by přece něchtěl být zdravý, že?

Jak víte, na trhu se objevily nejrůznější sportovní náramky, hodinky a dokonce i smart termosky, které počítají, kolikrát jste na ně močili. Pardon, chtěl jsem napsat; kolikrát jste se z nich napili.

Dobře. Špatný vtip

Nyní může každý smartphone počítat kroky a pomocí softwaru v určitém okamžiku sledovat kvalitu a délku spánku.

Chcete-li měřit puls pomocí senzorů pomocí fotoaparát smartphonu, stačí nainstalovat speciální aplikaci.  Dále přiložit prst na tělo telefonu tak, aby zakrýval čočku fotoaparátu a blesk zároveň.

Krev se pohybuje cévami, blesk osvětluje vnitřní tkáně prstu a kamera zaznamenává pulsaci krve uvnitř kapilár. Samozřejmě kamera telefonu sama drobné cévky přes kůži neuvidí, ale při pohybu krve přes kapiláry se mění osvětlení vnitřních tkání, kamera zaznamená  kdy je obraz tmavší nebo světlejší za určitou dobu a vyhodnotí tepovou frekvenci.

Měření pulsu smartphonem je stále diskutabilní. Rozhodně ale můžeme říci, že takovou technologii nevyužije ani jedno seriózní zdravotnické zařízení. Jde tedy v podstatě jen o zábavu. Měření tepové frekvence během tréninku pomocí fotoaparátu smartphonu je přece komické. Představte si, že byste pokaždé museli utírat fotoaparát od potu. Inovace nenese žádný skutečný přínos. No a co se týče samostatného senzoru, přiznejme si, kdo potřebuje měřit puls během pracovního dne v kanceláři? Výrobci gadgetů ale nadále pracují v tomto směru. Na trhu se objevily smartphony, které jej měří pomocí snímače otisků prstů pod obrazovkou. Tuto technologii používají některé smartphony Xiaomi.